Naše plány, jak pomoci Karolínce?
Minulý rok na jednom rehabilitačním pobytu jsme potkali rodinu, která
měla také zdravotně postižené dítko. Hovořili o jakési zázračné lékařce.
Okamžitě jsme zbystřili a vzali si na tuto zázračnou lékařku webové stránky.
www.dr-eva-therapy.sk
Je to vystudovaná lékařka původem ze Slovenska. Několik let trávila po
světě v afrických zemích a tam, kde není civilizace tolik vyspělá.
Zabývala se životosprávou tamních obyvatel a domorodců. Na základě toho
vyvinula léčbu, kterou „zázračně" uzdravuje nebo alespoň mnohonásobně
zlepší stav léčených dětí a lidí, nad kterými naši lékaři již „zlomili
hůl“.
Bohužel pro nás, kteří doufáme v její léčbu, sídlí až v Egyptě. Terapie
trvá minimálně 14 dní a následně dostaneme léčbu na rok domů.
Přezdívku „zázračná“ ji dali rodiče dětí, kterým prakticky uzdravila děti nebo jim alespoň pomohla.
Ta možnost, šance, že by tato lékařka pomohla naší Karolínce, uzdravit
ji dokáže snad jen zázrak, ale alespoň trošku ji posunout dopředu, aby
začala chodit a snad i mluvit. Dala bych Karolínce své zdraví, kdyby to
šlo. Pokud MUDr. Augustinová dokáže opravdu to málo, je to pro nás ta
poslední šance, co pro Karolínku můžeme udělat, jak ji zkusit pomoci,
když místní lékaři to vzdali.
MUDr. Augustinovou jsem již kontaktovala. Odepsala mi, že Karolínka je
těžký případ, ale že nějaké zlepšení jistě docílíme. Rádi bychom se tedy
do Egypta rozjeli. A to ještě tento rok. Tuto léčbu budeme muset
opakovat několikrát za sebou, jednou ročně.
Léčba a náklady na cestu a pobyt jsou velice finančně náročné. Celková
cena za léčbu, cestu a pobyt je cca 120 000 Kč. Nejsme bohužel schopni
tuto částku během několika měsíců naspořit, i kdybychom doma zůstali o
chlebu a vodě, stejně bychom na to nikdy nenašetřili. Splácíme hypotéku,
auto a jiné povinné výdaje nás dosti finančně ubíjejí. Denně Karolínku
vozíme do speciální mateřské školy, která je vzdálená 20 km, což znamená
denně 80 km. Náklady na dopravu do této školy nás stojí měsíčně 4 000
Kč.
OBRACÍM SE PROTO NA VŠECHNY NAŠE PŘÁTELE, RODINU - NAŠE ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ A
PROSÍM VÁS TÍMTO ZA NAŠI KAROLÍNKU O JAKÝKOLIV FINANČNÍ PŘÍSPĚVEK NA
TUTO LÉČBU. NIKDY JSME O NIC NEŽÁDALI, STYDÍM SE, NENÍ MI TO PŘÍJEMNÉ,
ALE JE TO POMOC KAROLÍNCE. POKUD JE OPRAVDU MOŽNOST, ŽE JÍ DOKÁŽE TATO
LÉKAŘKA POMOCI, UDĚLÁME A DÁME ZA TO COKOLIV.
I MALÝ PŘÍSPĚVEK, KTERÝM PŘISPĚJETE KAROLÍNCE, KTERÝ SE ZNÁSOBÍ POČEM
LIDÍ, JE OBROVSKOU POMOCÍ PRO SPLNĚNÍ NAŠEHO SNU – ZÁZRAKU.
DĚKUJI!
DĚKUJI VÁM VŠEM Z CELÉHO SRDCE UŽ ZA PŘEČTENÍ NAŠEHO PŘÍBĚHU.
Konzultace s MUDr. Augustinovou
Po vyplnění a odeslání vstupního formuláře pani Augustinové, mezi námi probíhala tato konverzace :
Zdravím Vás,pani Kyselova. Ďakujem za formular a fotky...tentokrat to doslo konecne.
Karolinka je krasne dievcatko a je mi luto, ale stala sa dalsou obetou vakcin!!!!!
10. 4. 2007 - TETRAct- HIB, ENGERIX !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! o 9 dni horucky !!!!!!!!
V mesiaci mala opar....herpes sice zmizol z tvaricky ale !!!!! virus nie
!!!!! ten pretrvava v tele cely zivot (vacsinou). Tragedia bola, ze
bola vakcinovana ako keby sa nic nedialo.Male dietatko nema este
vyvinuty imunitny system a namiesto aby sa mu bola dala sanca sa
vysporiadat s infekciou sa donho zacali rvat dalsie virusy s toxickymi
primesami. Vasa Karolinka je tazsi stav, takze Vam neviem povedat ako
dlho liecba bude trvat a aka bude odezva - kazde telicko reaguje
inak.....za pokus to ale urcite stoji.
Liecba na rok stoji cca 1.750 - 1.800 eur, plati sa v hotovosti .
S pozdravom Augustinova
Dobry den pani Augustinova.
Dekuji Vam za rychlou odpoved. Mame konecne po 4 letech jasno. Lekari
nam stale jen tvrdili, ze Karolinky onemocneni zpusobila jen hloupa
schoda nahod. Vasi lecby bychom se zucastnili velice radi, budeme vdecni
za jakekoliv Karolinky zlepseni, to je jasne. Snad se nam podari sehnat
financni castku co nejdrive.
Dekuji, E. Kyselova
Zdravim Do Ciech
No,to je pekne "vedecke vysvetlenie"- zhoda nahod......a to o mne
vypisuju ze som sarlatanka ????? Lekar, ktory nepatra po pricinach
ochorenia - ako ich bude liecit??? Moja rada - nedavajte vakcinovat
deti....podporte ich imunitu zdravou vyzivou a toto sa im nestane!
Bojujte proti vakcinacii! Zaviedli ju monstrozne farmaceuticke firmy
kvoli ziskkom !!!!!!! Napchavaju miliony do bank a nechavaju Vase deti
na vozikoch a potom ich viac nezaujima....odkopnu Vas odpovědku - zoda
nahod..... Nahody neexistuju! Nemusite sa bat prist do Egypta. Nic Vam
tu nehrozi. Ale dam Vam kontakt na pani Petru J.- ta tu bola
niekolkokrat- Vam vsetko vysvetli.
Zatial dovi.
Ked budete vediet termin, dajte vediet.
Zatial mam este volne, ale uz sa to plni tak dlho necakajte.
Léčba v Egyptě
Do Egypta za paní doktorkou jsme odlétali v neděli 11. září 2011. Byl to náš první pobyt a trval 3 týdny. Ten strach a nejistotu nedokážu snad slovy popsat, srdce mi tlouklo jako o závod a žaludek se mi svíral, jen co jsme nasedli do auta a odjížděli směr Praha. Byla jsem moc ráda, že letíme stejným letem s rodinou, která již u paní doktorky byla několikrát, tudíž odbavování na letišti jak pražském, tak egyptském, měla v malíku, protože jinak by můj strach asi nebral konce. Jelikož jsme tam letěli v noci, zvládli jsme let vcelku v pohodě. Karolínka i Barunka téměř celý let prospaly a já doufala, že probdělou noc postupně naspím. Do Hurghady jsme přiletěli kolem šesté hodiny ranní. Nikdy nezapomenu na ten nádherný pocit a úžas, když jsme v Hurghadě vyšli z letištní haly. Ta modrá , jasná obloha, slunce, které přímo sálalo energií a vzduch provoněný mořem, to vše si mne okamžitě získalo. Byli jsme ubytovaní v hotelu, který nám doporučila právě tato rodina, se kterou jsme přilétli, na pláž jsme to měli od pokoje cca 50 metrů a jelikož jsme s dětmi trávili téměř celý pobyt převážně u moře, bylo to pro nás dost podstatné. Pláž byla nádherná, písčitá bez jediného kamínku a moře bylo mělké, ideální pro děti. Ihned po příletu jsme napsali paní doktorce zprávu, že jsme na místě a dostala se nám odpověď, že máme přijet na jedenáctou hodinu. K paní doktorce jsme jeli celkem 3 rodiny. Nejzkušenější maminka Petra pro nás bravurně odchytla taxi, i přesto, že nás jelo 10 osob, dva taxi bohatě stačily. Tamní bezpečnost na přepravu dětí v autě je, řekla bych dost zanedbaná, děti jsme si prostě posadili na klín a už jsme frčeli. Já, letitá řidička jsem z první jízdy jejich taxíkem byla, no, klidně mohu říci vysmátá a vyděšená zároveň. Předjíždějí se zprava i zleva, domlouvají se neustálým troubením, nejspíš kdo zatroubí jako první, tak jede. Naší Barunce se ježděn í taxíkem moc líbilo a určitě i Káje, žádné to protivné kurtování do sedaček, prostě pohoda…
Od druhého dne jsme již měli stanovený čas návštěvy u paní doktorky a ten zůstal každý den stejný. Bylo to vždy kolem 10. hodiny. Den se nám tak příjemně rozpůlil, ráno jsme byli na pláži už v sedm ráno, na snídani jsme chodili v devět, po snídani rovnou k paní doktorce, kde Káju injekce natolik odrovnaly, že pak 2 hodiny spala, následoval oběd a zbytek odpoledne jsme trávili na pláži.
Druhý den, první den opichování, byl strašný. Paní doktorka rozhodla opíchnout hned obě ouška. Bylo to hrozné. Karolínku jsem držela já, taťka a tatínek z druhé rodiny a nemohli jsme ji udržet. Když jsem viděla, jak jí paní doktorka píchá do každého ouška 10-13 injekcí, ten neuvěřitelný křik, přiznám se, že jsem brečela i já. Trpěla jsem s Karolínkou. V duchu jsem si říkala, jak tohle přežijeme, každý den taková bolest, takové utrpení. Ale jakmile jsme vyšli z ordinace, bylo po křiku. Paní doktorka nám později řekla, že injekce obsahují i zklidňující látku, po které to během chvíle přestane bolet. To bylo jediné štěstí. Řekla jsem si, že musíme vydržet těch 10 minut opichování a pak už bude dobře. Toho jsem se po celou dobu pobytu držela.
Následovala každodenní rutina, stálý režim- pláž, snídaně, doktorka, spánek, oběd, pláž, večeře. U paní doktorky jsme střídali opichování ouška, zádíčka, achilovky. Jeden den obě ouška, další den zádíčka- podél páteře a dvěma řadami kolem, od krku až po kostrč a další den achilovky a opět nanovo. Každé nové opichování bylo pro mne bolestivé. Když jsme to počítali, tak na zádíčkách měla Karolínka na 50 vpichů a dívat se jak těžce propichovala tvrdé achilovky, bylo také strašné.
Takto to chodilo každý den. Prvních pár dní jsem byla z tamních vysokých teplot nadšená, avšak brzy mé nadšení opadlo. V poledních hodinách teplota dosahovala hodnot 38 stupňů Celsia, nejhorší byly přechody z klimatizovaných pokojů ven, bylo to jako facka. Trávit v těchto teplotách 21 dnů, kdy se ochladilo max. o 2 stupně, bylo pro nás, obyvatele chladné Vysočiny, ubíjející.
Čtyři dny po nás přiletěly další dvě rodiny do našeho hotelu k paní doktorce, byli jsme jedna velká parta rodin s hendikepovanými dětmi.
Díky Bohu se léčba na Karolínce začala brzy projevovat. Jak říká paní doktorka, jistě k tomu přispívá i místní klima, možnost koupání v moři a teplé počasí. Z tohoto důvodu sídlí paní doktorka právě v Egyptě, teplé počasí a koupání v moři je součástí léčby. Po týdnu jsme na Karolínce viděli jiný, nový, přítomnější výraz v obličeji, opichování zádíček také přineslo ovoce, Karolínce stačilo, když stála, držet se mě za jednu ruku a druhou se v předklonu šplouchat ve vodě, bez problémů se pak narovnala zpět do stoje. To předtím nedokázala. Novinkou bylo také to, že si v kruhu ve vodě sama stoupala, měla jako opěrný bod pouze kruh kolem sebe, stoupla si na nožičky a chvilku balancovala a stála. Byli jsme moc nadšení. Léčba opravdu přinesla ovoce. Během pár dní přišla další pozitivní reakce na léčbu. Na pokoji jsme měli mezi dvěma postelemi nižší přistýlku. Když Karolínka seděla na přistýlce, my s taťkou na postelích, zavolali jsme „Kájo, pojď za mnou, pojď mi dát pusinku“, tak Karolínka dolezla až ke mně, sedla mi na klín a tu pusu mi dala. Nikdy předtím nereagovala na to, co jsme jí řekli, nerozuměla tomu. To jsme považovali za největší plus, za největší pokrok této léčby. Zlepšit Káji vnímání, snad i mentalitu, to by bylo to nejvíc…
Nakonec náš třítýdenní pobyt utekl jako voda a my konečně letěli domů. Let domů sice nebyl moc příjemný, odlet se nám posunul o 3 hodiny, strávili jsme tudíž na letišti neuvěřitelných 5 a půl hodiny, ale vidina domova byla tak silná, že bychom zvládli snad cokoliv.
Musím ale zmínit neuvěřitelnou lidskou nevědomost a snad i zlobu. Jelikož pilot letadla doháněl již zmíněné zpoždění, letěli jsme ve větší výšce a rychleji, začalo proto letadlo brzdit už někde nad Slovenskem a my všichni jsme museli být celou tu dobu připoutaní. Všichni, včetně dětí. Přistávání trvalo téměř půl hodiny a celou tu dobu Karolínka plakala. Plakala a držela si ouška. Muselo to být pro ni hrozné, zalehlo ji v uších, jako nám všem, ale jak vysvětlíte těžce mentálně postiženému, navíc nevidomému dítěti, že prostě musí sedět připoutaná a vydržet to nepříjemné klesání. Karolínka křičela a plakala na celé letadlo. Bylo mi hrozně, nemohla jsem ji pomoci, ale ještě horší bylo, když jsem slyšela hlasy kolem sebe „ Proč nejedou s dětmi radši k rybníku, .. .Proč musí s malými dětmi letět letadlem,…. Proč ji nějak neutiší, …. apod.
Byla to nejdelší půlhodina v mém životě. Nikdo z těch lidí nevěděl, že je Kája postižená, nikdo z těch lidí nevěděl, že jsme nebyli na dovolené, ale na léčbě. O to více byly jejich přihlouplé a zbytečné připomínky bolestivé…
Dnes jsou to již 4 měsíce, co jsme se vrátili z léčby domů. Podáváme denně léky, které jsme od paní doktorky dostali, 10 dní v měsíci píchám injekce a zbytek dní podáváme tabletky. Všechna zlepšení, co se během léčby v Egyptě projevily, stále trvají a Karolínka dělá doma další pokroky. V prosinci jsme byli po roce na kontrole na očním a i tam jsme byli moc pochváleni, paní doktorka byla nadšená, vypadá to, že Karolínka dokáže zaostřit, takže si tajně říkáme, JEN TAK DÁL…
Na další léčbu, nyní už pouze na 14 dní, odlétáme letos v květnu a poté letos v září. Finanční částku, kterou jsme díky vám, dobrovolným dárcům vybrali, pokryje zhruba 3 léčby a dál se uvidí. Pokusíme se sami během roku ušetřit co půjde, požádáme nadace, firmy. Snad se nám podaří jezdit na léčbu po tu dobu, dokud se bude Káje vyvíjet mozek.
1. léčba
Platba paní doktorce za léčbu a léky na rok 2.000 euro (cca 50.000,-Kč)
Platba cestovní kanceláři za 3 týdny pobytu 98. 000,- Kč
Ostatní výdaje - výdaje za vízum, taxi, bakšiše cca 10.000,- Kč
VÝSLEDKY 1.,2. a 3. LÉČBY KAROLÍNKY U DR.-EVA-THERAPY
Reportáž na TV Nova tn.cz
POMOZTE KAROLÍNCE! Zákeřný virus ji připravil o zrak a část mozku - tn.cz
SRDCERYVNÝ PŘÍBĚH: Virus připravil holčičku o část mozku, pomohla jí cesta do Egypta - tn.cz
Pomohli nám na léčbu do Egypta
Za pomoc jak finanční, tak psychickou, z celého srdce
DĚKUJEME :
celé naší rodině, mé neteři Monice Svobodové za velkou pomoc při
vytvoření těchto stránek, mé sestře Ivě Svobodové, strýčkovi Františkovi
Strachotovi a jeho rodině, tetičce a strýčkovi Marii a Karlovi
Solařovým, paní Marušce a Petrovi Závodským,
velké díky patří mateřské školce v Kamenici nad Lipou, která uspořádala
pro Karolínku sbírku (ředitelce školky Jaroslavě Váchové, Karolínčině
učitelce Jaroslavě Vaverové a Karolínčině milované asistence Lucince
Pfauserové), dále podniku Knoflíkářský průmysl Žirovnice- jmenovitě J.
Štěpánovi za sponzorský dar, zaměstnancům závodu Continental Automotive
Systems Czech Republic s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm ( Alča, Majda,
Monika, Lenka, Hanka, Jana, Mela, Danka, Jana, Markéta, Irena, Dáša,
Mirka, Petra, Eva, Radka, Eva, Hanka, Rosťa, Zdeněk, Mirka, Simča, Jana,
Zuzka, Bára, Simča, Verena a Kristýna.), za sponzorský dar jedné
pražské firmě, která si přeje zůstat v anonymitě, rodině Ivaně Chňapkové
, kteří vyhlásili finanční sbírku v jejich soukromé hospůdce-díky moc,
organizaci Lesy České Republiky, Svazu chovatelů českého strakatého
skotu,děkujeme také Mateřskému Centru Lvíček za veřejnou sbírku,
srdečně děkujeme panu Václavu Filovi, paní Evičce Částkové, slečně Mgr.
Dagmar Štěpánkové, panu Vladimíru Johnovi, paní Vendule Štrašíkové, paní
Radmile Bobojčevové, panu Jaroslavu Zelenému, paní Daně Hesové, paní
Mgr.Lence Hausnerové, paní Kláře Skalníkové, slečně Monice Klapalové,
panu Davidu Kopečnému, panu Romanu Bouzkovi, panu Bohumíru Zabilkovi,
slečně Terezce Cikhartové s rodinou, paní Petře Bendové, panu Milanu
Fáčkovi s rodinou, panu Janu Beníčkovi, paní Tereze Lašanové, paní Věře
Hanzlové, panu Janu Menclovi, panu Jakubovi Šigutovi, paní Kláře
Novické, panu Milošovi Svobodovi, paní Janě Římalové, panu Vítu
Jarolímovi, panu Jiřímu Lehejčkovi, paní Martině Doležalové, paní Boženě
Sobotkové, paní Romaně Pertlové, paní Zdence Markové, paní Daně
Prokopové, paní Dagmar Kalinové, paní Pavle Holzbauerové, paní Jitce
Rossí, paní Kateřině Jeníčkové, paní Šárce Hesikové, paní Monice
Štukhejlové, paní Jindřišce Bínové, panu Miroslavu Povolnému, paní Petře
Novotné, panu Ivanu Maříkovi, rodině Nechvátalů, paní Haně Němcové,
panu Milanu Nechvátalovi s rodinou, panu Pavlovi Caisovi, panu
ing.Miloši Srbkovi, paní Petře Schenkové, slečně Kristýně Skopalové,
panu Martinu Harantovi, paní Haně Baštové, paní Veronice Kalinové, paní
Renatě Boučkové, paní Simoně Rohrbockové, panu Milanu Kopicovi, paní
Marii Syrovátkové, panu Jaroslavu Kozykovi, panu Milanu Heldovi, paní
Julii Lupáčové, paní Heleně Rumlové, panu Tomáši Hyksovi, panu Jindřichu
Englickému, paní Markétě Spilkové, paní Petře Joklové, paní Blance
Kučerové, panu Kamilu Svobodovi, paní Dagmar Hanákové, paní Aleně
Kráčmarové, paní Lence Holešové, panu Lukáši Vránkovi, paní Marii
Vališové, panu Tomáši Šimkovi, paní Ivetě Šimáčkové, panu Jiřímu
Hrodekovi, paní Ivě Brejtrové, paní Zuzaně Hadrové, paní Zuzaně
Zerzáňové, paní Janě a Milanu Pavelcovým, paní Marii Tunkové, panu
Vladimíru Hvízdalovi, paní Janě a Pavlovi Vrbovým, panu Miloši Kučerovi,
paní Ing.Ivaně Mlčákové, paní Janě Skopalové, panu Jaroslavu Zelenému,
paní Daně Urbanové, panu Milanu Petirovi, panu Josefu Šaškovi, paní
Ireně Kyselové, panu Dušanu Černému, panu Jiřímu Bílkovi, paní Kateřině
Vaňouskové, paní Ludmile Bendové, panu Ing.Petru Dymáčkovi, panu Martinu
Novému, paní Vernerové, panu Richardu Bémovi, paní Veronice Machové,
panu Štefanu Kuštekovi, paní Šárce Popelkové, panu Karlu Kocábovi, panu
Robertu Smejkalovi, paní Janě Bačíkové, panu Michalu Vykusovi, paní
Kristýně Vaňkové, paní Marianně Aydinyan, milé paní Marušce Mohapelové,
panu Lukáši Zapletalovi, paní Pavlíně Hruškové, paní Šárce Osmánkové,
slečně Renatě Šilhavé, paní Martině Cernovické, panu Radku Koncitikovi,
panu Janu Svabovi, panu Jiřímu Gancarcikovi, panu Ondřeji Moravcovi,
paní Janě Lenochové, panu Radomíru Bryksovi, panu Pavlovi Vymazalovi,
paní Janě Zahoranské, paní Zuzaně Mufové, paní Zuzaně Decké, paní Ireně
Hodulikové, paní Elišce Minxové, paní Janě Zakové, paní Růženě Hroudové,
panu Radku Tejmlovi st., panu Lubomíru Růžičkovi, panu Václavu
Stumbauerovi, panu Jaroslavu Dvořákovi, paní Lindě Jireckové, paní Pavle
Součkové, paní Veronice Kalinové, panu Davidu Dvořákovi, panu Václavu
Soukupovi, paní Leoně Víškové, paní Andree Špetíkové, paní Mileně
Kořínkové, paní Barbaře Záhorové, paní Monice Záleské, paní Lence
Roubíkové, paní Barbaře Vokáčové, panu Romanu Čapkovi, paní Janě
Tataiové, paní Míše Zabilkové, paní Renátě Křepelové, paní Růženě
Polákové, paní Lence Haspicové, panu Petru Malému, panu Václuvu Madrovi,
paní Martině Piňosové, panu Jindřichu Koudelkovi, paní Marii Hajné,
panu Hájkovi, paní Michaele Hájkové, panu Ing. Ondřeji Maškovi, panu
Ondřeji Zabilkovi, panu Martinu Řezáčovi, paní Marcele Žambůrkové, panu
Josefu Smolíkovi, panu Zdeňku Michlovi, panu Zdeňku Labskému, paní Anetě
Hernové, panu Janu Škorpíkovi, paní Daně Veselé, panu Michalu Čubovi,
paní Michaele Hohlbergerové, paní Janě Molovčákové, rodině Jiřímu a
Jitce Novákovým, paní Daně Kaláškové, panu Houdkovi, panu Jaroslavu
Vrábelovi, panu Antonínu Štolbovi, panu Petru Kalábovi, paní Miroslavě
Zelenkové, panu Zbyňku Kasalovi, paní Miluši Vítů, paní Růženě Poborské,
paní Haně Kopicové, paní Olze Bartolsieové, paní Haně Procházkové, paní
Verunce Baštové, paní Veronice Šimečkové, paní Aleně Vobrové, panu Ing.
Milanu Nixovi, paní Janě Berkové, panu Petru Rohlíčkovi, paní Zdence
Sobiskové, panu Taras Kabantsov, panu George Kabele, panu Jiřímu
Vejvalkovi, paní Mgr. Libuši Štěpánkové, panu Aleši Vitkovi, paní
Ladislavě Drhové, rodině Hladkých- velké díky, paní Pavle Mráčkové, paní
Hedvice Svobodné, panu Luboru Mišíkovi, rodině Markétě a Lukášovi
Čekalovým, slečně Božence Svatkové, paní Kateřině Baštové, panu
Stanislavu Krumlovi, panu Houštěkovi, paní Janě Timrové, paní Daně
Prokopové, paní Lence Vohnoutové, paní Martině Šindelářové, panu Josefu
Preisingerovi, paní Lence Horynové, paní Ivetě Štichauerové, paní J.
Malilové, panu Danieli Jancikovi, panu Zdeňkovi Děckému- moc děkujeme a
velké, srdečné díky patří paní Liběnce Ropkové.
Velice děkujeme také všem anonymním dárcům.
Velice nám pomohla reportáž o Karolínce ve večerních zprávách na
televizi Prima a reportáž od televize Nova na stránkách tn.cz. Oběma
televizím MOC, MOC děkujeme!
Chceme, aby všichni tito lidé věděli, že si vážíme jejich pomoci,
podpory a povzbuzení. Naše díky patří i lidem, kteří pomohli radou,
zprostředkováním užitečných kontaktů a dobrým slovem.